phpRS
Dnešní datum: 27. 05. 2020  Hlavní stránka         Seznam rubrik         Download         Weblinks  
NOVINKY
29.01.2017: Tři Studně 2017
Pravidelný seminář EME a mikrovlnné techniky se koná opět na tradičním místě na Třech Studnách ve dnech 24. - 26. března 2017. Návrh programu najdete na stránkách VHF klubu zde.

13.06.2015: Přípravy na sítě 5G vrcholí
Objevil jsem v časopise DPS zmínku o technologii pro sítě 5. generace. Jedním z pásem má být i 76GHz pásmo. Výkon "TX hlavy" 25dbm (316mW!) slibuje zvýšení výkonu (budou (jsou) nové součástky!) i pro nás, amatéry. Ve spolupráci s Nokií už je vyvinuté i SDR pro toto pásmo. Ovšem ceny celé technologie jsou pro běžného člověka nedosažitelné. Více najdete na stránkách National Instruments zde.

17.02.2015: Tři Studně 2015
Pravidelný seminář EME a mikrovlnné techniky se koná opět na tradičním místě na Třech Studnách ve dnech 17. - 19. dubna 2015. Návrh programu najdete na stránkách VHF klubu zde.


Webmaster
Milan, OK2IMH
mujsuffix@ok2imh.com

Než mi napíšete, uvědomte si, prosím, co je suffix volacího znaku :-)

Komentáře jsou zablokovány pro velký výskyt spamu.



Zajímavosti

* Jak jsem objevoval Ameriku - VI

Vydáno dne 04. 10. 2019 (297 přečtení)

Další naše cesta vedla do Údolí smrti, národního parku Sequoia a Yosemite. Vpodstatě poslední z jedenácti parků, které jsme navštítili. Pak následovala už jen dvě velká města a cesta domů.
Ale popořádku...

Z Las vegas jsme k mojí velké radosti vypadli po třech dnech pobytu. Opět bez navigace, jen po večerním "nasávání" informací o číslech potřebných cest, jsme vyrazili k Údolí smrti čili Death Valey. Dokonce kousek před cílem už byla směrovka udělaná i na kopci, kde si někdo dal tu práci a z bílých kamenů označil obrovská písmena DV, jako směr k Death valey. Nejprve jsme dojeli na vyhlídku v Black Mountains (hned jsem si vzpomněl na písničku "Tam do černejch skal", která v 60-tých letech byla u nás v podání Rudolfa Pellara velmi populární), odkud byl pohled shora na celé údolí. To ale bylo zahaleno oparem a tak se velmi těžko fotilo. Bylo zjevné, že mrtvé tedy určitě již je, nebylo vidět ani mrtváčka, natož živáčka. I tak to bylo, samozřejmě, velmi zajímavé. Pochodili jsme, prohlíželi, potkali pár Čechů z Rousínova. Občas jsme na nějaké ty Čechy narazili, jednou z Olomouce, dokonce z Brandýsa nad Labem (a nikdo z nich nebyl z firmy, kam pravidelně jezdím, hi).
Další zastávkou byl Zabriskie point, tedy další známá vyhlídka. Všude byly tabulky, nedoporučující vycházky do údolí nebo jeho okolí po 10 hodině dopolední. Hrozilo přehřátí a dehydratace. Možná v červenci, ale v září už to tak šílené nebylo. Kamarád, který tam byl v červenci, se ale dál nedostal, protože teploty přesahující 50°C byly dost i na auto, natož pro lidi, nezvyklé na taková horka. Dokonce, když se ptal na cestu k Bad Water Basinu, tedy nejhlubšímu místu USA, si někteří domorodci klepali na čelo.
Nám to naštěstí nehrozilo.

Po příjezdu do indiánské vesnice jsme se proto vydali na asi 30km cestu k nejnižšímu místu Údolí asmrti, které leží necelých 86 metrů pod hladinou moře. Není to nejnižší místo na světě, ale v USA určitě ano. Nižší je, tuším, někde v Africe.

I tak - cesta byla z velké části naprosto přímá, jak už v Americe je zvykem. velké horko bylo i tak, ale nepřekročilo 100°F, tedy zhruba 38°C. To se vydržet dá, především máte-li auto s klimatizací, hi. Po chvíli jsme dojeli na místo, udělali pár fotek, pochodili po slaném podkladu a pak se vrátili do civilizace. Nedivím se, že to dostalo takové jméno, v dřívějších dobách cesta přes toto údolí opravdu byla otázkou života a smrti. Nikde není jediné místečko, kde by byl stín, žádný keř, strom nebo podobně. Při teplotách přes 50°C se v tom dlouho vydržet nedá. My jsme zcela úmyslně zvolili k cestě po USA období počínajícího podzimu - jednak je po hlavní turistické sezóně, druhak je už chladněji oproti létu. Obojí je skvělé!

Po Údolí smrti následoval národní park Sequoia. Ten je vyhlášený obrovskými stromy, sekvojovci obrovskými. Tyto stromy žijí tisíce let, jeden z nejstarších, nazývaný General Sherman, je starý přibližně 2200 let. Sekvojovec roste poměrně rychle ve srovnání s ostatními stromy, dosahuje velkých výšek. Již zmíněný Sherman má přes 80metrů. Navíc jsou tyto stromy skoro nehořlavé a jsou i odolné proti hmyzu. Prostě broukům nechutnají díky zvláštní látce, kterou mají v buněčném pletivu. Prostě odolné, vysoké, staré. A krásné!
Pochodili jsme po lese plném sekvojovců, bylo to osvěžující. Lidí sice celkem dost, ale když šel člověk trochu dál do lesa, byl sám, lidi jsou potvory pohodlné a šli jen po těch největších zajímavostech. Po nějaké té hodině jsme sedli do půjčeného "japonce" a jeli dál, po cestě byl národní park Kings Canyon. Tam jsme zastavili na několika místech, prošli se na skalnatý kopec (skoro 2-hodinová procházka).

Po několika takových zastávkách už se čas notně posunul, proto jsme zamířili do města Fresno, kde jsme měli zajištěný hotel. Tam to bylo vůbec veselé - museli jsme zajet nakoupit pití a nějaké to drobné jídlo. Samozřejmě opět bez navigace! Ale bez ztráty kytičky jsem našel Walmart i cestu zpět. Legrace bylo jen hledání výjezdu z hotelu, protože jsem si to chtěl zkrátit a vjel boční uličkou na hlavní, čtyřproudovou, cestu. Jenže do potřebného směru jsem se nedostal, protože mi v tom zabránil oddělovací pás uprostřed, takže jsem se jen otočil a rychle se vrátil zpátky a jel delší cestou, kterou jsem předtím odmítl, hi. Naštěstí to nikdo neřešil, žádné auto nejelo za mnou s blikajícími světly a majákem. Opět jsem unikl, hi.

Po přenocování ve Fresnu jsme pokračovali na národní park Yosemite. Tam bylo opět spousta stromů a jiné zeleně, už žádná poušť, jako na počátku naší cesty. Krásné vodopády, některé ale hodně daleko a v kopcích, tak na ně bylo třeba hodně času. Prostě tento park na jeden den moc není.
Tady jsem potkal paní, která, po obligátní otázce odkud jsme a mé poznámce, že první žena jejich současného prezidenta byla Češka, se rozpovídala, jak nemá ráda Trumpa. Prostě lidi, stejně jako u nás, tam prezidenta mají nebo taky nemají rádi. Jen jsem jí vysvětlil, že u nás je to aktuálně stejně... Pochodili jsme po parku, koukli sem tam na nějaké ty malé peřeje v řece, škoda, že jsme tam nebyli na jaře, když taje sníh - to byl jiný hukot! Ale bylo tam hezky, teplota se dala vydržet, prostě pohoda.

Poslední národní park byl tedy za námi a zbývalo jen San Francisco a Los Angeles. O tom v dalším pokračování...

Následuje pár obrázků:





Údolí smrti...







Opět Údolí smrti, Zabriskie point...







Cesta k nejnižšímu bodu USA...







Nejnižší bod Death Valey...







Národní park Sequoia...







Sekvojovec obrovský...







Sekvojovec...







Vyhlídka v Kings Canyonu..







Národní park Yosemite..







Jeden z vodopádů, bohužel po létě téměř bez vody..







Říčka v parku Yosemite...







Cesta k vodopádu..







Pohled do krajiny z parku Yosemite..



[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Milan, OK2IMH | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek


Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.